RHYMELESS-ART

The day I first legally bought a bottle of beer. Today.

2012-02-07T20:29:00.001+01:00

Svijany.

Flickr favs

2012-02-05T12:13:00.000+01:00

Still don't have a new camera. Feels bad.

Zuzana

2012-01-19T17:48:00.000+01:00

From the very last roll. I'm not going to shoot with Zenit at least one year, I'm buying a new camera instead.
Me and Zuzana went to a Prague cemetery, even it doesn't look like it. Graves are located among the trees there, I've never seen something similar. So, we had really great time. And I believe Zuzana's the most beautiful girl in the universe!

Question

2012-01-16T21:05:00.000+01:00

What analog camera would you like to buy? Tell me, I'm just furious about my old Zenit and don't know what to choose next.

One year, 43 photographs

2012-01-03T21:56:00.000+01:00

JANUARY

FEBRUARY

MARCH

APRIL

MAY

JUNE

JULY

AUGUST

SEPTEMBER

OCTOBER

NOVEMBER

DECEMBER

2011. Full of memories.

Landscape inspiration

2011-12-29T13:50:00.000+01:00

Landscapes fascinate me more and more. I've got a little plan: in spring I'll climb some hills in my area with Zenit and take photos of sunrises and sunsets. Or just cloudy weather. Whatever. I'm really looking forward to it.

And a special tip: check out Andrei Tarkovski's photos from Polaroid here, you'll be amazed!

Sofia

2011-12-04T16:21:00.000+01:00

+ two kind of personal photos.

Denisa

2011-12-01T19:25:00.000+01:00

My friend Denisa in Prague, right after the night we saw PJ Harvey.

Self, yesterday morning

2011-11-28T18:56:00.001+01:00

Alison Scarpulla

2011-11-17T12:41:00.004+01:00

Alison Scarpulla is one of the best photographers of this time. Here is her flickr photostream. She has disabled downloading of her photos, so these are taken from her second profile here. Every photo she uploads is a masterpiece, I can't believe it.

The sun goes down

2011-11-07T20:53:00.000+01:00

Granny

2011-11-06T11:47:00.000+01:00

Fishermen

2011-11-01T21:06:00.000+01:00

Nature inspiration

2011-10-10T20:48:00.001+02:00

I love these so much. Autumn has came really fast, it'll take only one month and snow will cover everything.

Unfortunately, I can't show you my new stuff, but I take photos almost every week. And I'll take my Smena or Zenit to PJ Harvey gig, because that should be awesome! :) Hope you all enjoy autumn and photos!

Flowers, Goethe and me

2011-09-26T21:14:00.000+02:00

Photos from Kutná Hora

2011-09-20T19:49:00.000+02:00

2011-09-18T01:30:00.001+02:00

via Jakub

Something from Prague

2011-09-15T18:14:00.001+02:00

Ortenova Kutná Hora

2011-09-13T18:08:00.000+02:00

English: This weekend I attended a literary festival Ortenova Kutná Hora and the competition of beginning poets to 22 years. I placed the 2nd place there and it's not completely meaningless contest, so I'm happy for my success. I was also featured on the Czech radio Český rozhlas. On the picture below is me at the literary workshop on Saturday. My own photos are coming soon!

O víkendu jsem se zúčastnila literárního festivalu Ortenova Kutná Hora a v soutěži začínajících básníků do 22 let jsem se umístila na 2. místě. Konečně jsem se osobně potkala Dagmar Pokornou a udělala si obrázek o celém festivalu, o který jsem se už dlouho zajímala. Můžu jen dodat, že Kutná Hora jako město mě zklamalo kvůli finanční nedostupnosti centra pro místní obyvatele a předražené (40milionové) zakázce na opravu pozemků kolem Chrámu sv. Barbory, které opravu vůbec nepotřebovaly.
Poslechnout si zprávu o festivalu a zároveň i můj chvějící se hlas a mojí báseň můžete cca v patnácté minutě Mozaiky Českého rozhlasu zde. Na fotce dole jsem já během sobotního literárního semináře. Moje vlastní fotky budou brzy!

Foto: Ondřej Lipár, více jeho fotek z festivalu tady

I GOT IT!!!

2011-08-30T13:50:00.000+02:00

Lucie

2011-08-27T16:24:00.000+02:00

Few pictures from my new Zenit TTL. I had problems with film again, so it came out not really well. But next month I'm going to start taking pictures again and hopefuly everything's going to be allright with my camera, film and my nerves :)

2011-08-10T20:44:00.000+02:00

Rozhovor s Martinem Faltejskem alias Faltusem tady!

Pink

2011-08-04T16:52:00.000+02:00

2011-07-29T21:01:00.002+02:00

I'm back from my trip. In Prague I met beautiful people and I took lots of photos. But after few days I realized that I took no photo. Don't ask my why, the reason is too stupid. I feel like the biggest asshole in the world and the worst photographer as well.

The photo of me in Prague upwards took riko.

Plans

2011-07-10T18:43:00.002+02:00

Hey, after first boring holiday days I'm finally going to Prague next week! I'll be there for three days, meeting great people, having fun and taking pictures of my friends and also people I don't know yet :) I'll stay with my brother and his wife, Masha. Gosh, I miss them so much. I'm sure Masha will be gossiping with me all night long! On Friday I'll move 250km to the south - to great Moravia, the place where you can drink as much wine as you want and find the most friendly people in the Czech Republic. I've been there for a million times, but it still amazes me. I'll be enjoying one week with my love, Ondra, and I'll post some new photos as soon as possible! Enjoy the hot hot weather and take care!

brother and Masha, from the March roll

Everything's in it's right place

2011-06-27T16:45:00.000+02:00

by Helen Korpak

by Ryan Kenny

by Robert Moses Joyce

by Helen Korpak

by Dahiana Gamboa

Love them all!

Blog

2011-06-23T14:56:00.000+02:00

For my Czech readers: Jak jste si už určitě všimli, poslední dobou píšu zcela výhradně v angličtině a publikuju v podstatě jenom fotografie. Začalo se mi stýskat po češtině a všeobecně po psaní, proto jsem se rozhodla, že budu zároveň blogovat na iDNES.cz. Najdete mě zde.

Born free

2011-06-20T19:57:00.000+02:00

This post is not going to be about art. Sometimes you just have to look around you and realize what's happening. I'm so pissed of because of what I see in main TV news for almost two years. Wars, rebellions, strikes, economics cuts, political corruption, banks controlling government, violence, fear! I want to awake everyone who reads my blog now. We are young, dreamful, artistic people full of ideas and thus we can't let our government destroy the world around us. Here is the manifesto of Spanish people in English. Read it, please! Massmedia didn't tell us that two years ago there was a huge revolution in Iceland and that people changed their whole constitution! Watching television is meaningless, because you will hear only what is useful for politicians and big corporations.
People of Spain, Greece, Ireland, Italy and whole Europe, I'm supporting you with all my heart!

PS. Here you can watch a video of M.I.A., which is centrated on racism, but it corresponds with my current state of mind.

Křišťálová koule

2011-06-19T23:18:00.000+02:00

Summer

2011-06-07T18:25:00.000+02:00

self

This is kind of a May/June diary, because I've never taken more than two pictures in each day, so every photograph is different. I'm not satisfied with the result at all, I got only 31/37 pictures and my experiments with almost no-light atmosphere haven't came out right.. But I've had really great time and I'm going to shoot in Prague this month. If anyone wants a photograph or two into a family portfolio, feel free to contact me :)

PS: I've reached over 50 readers, which is quite a lot for me, so I want to thank everybody who finds my posts interesting and pleasing. I'll be only getting better, I promise! Take care :)

Mariam Sitchinava

2011-05-25T19:53:00.000+02:00

I love Mariam Sitchinava and her model Tina so bad! I had to share it with you. These two photos are from Mariam's new set, check out her website here. Today it just really made my day. And I'm also working on a new stuff, so a next roll of film to come :) Enjoy great summer days!

2011-05-12T15:35:00.000+02:00

Exhausted is the right word for my current state of mind. School eats me alive. Politicians in our country steal more and more. The weather is too hot. I didn't write any good poem in the last half of the year. I didn't do anything good. Right now I have to learn history and physics, but the little voice inside me tells me: don't do that, better listen to Eric Satie and read those tones of books you have on your bedside table! Sometimes life gets so annoying..

Deviantart feature

2011-05-08T17:05:00.000+02:00

I am so glad I can share this with you. These are my small delights.
Give support to: 1. Lighting-up 2. Untitled 3. hurricane 4. To Be a Woman 5. peipsi jarv 6. cookies 7. sun-cure 8. Sweet smoke

In the garden

2011-05-02T15:08:00.000+02:00

Majk

2011-04-29T15:23:00.000+02:00

The last living rose

2011-04-27T14:14:00.002+02:00

Finally at home! The last week was full of interesting things, places and people. On Thursday I saw Anna in Brno. We went for a short walk and this is what came out of our meeting. She's so beautiful. We spent an hour two together and I hope to see her again soon!

PS. Have you got any tip for a good film scanner? The prices of scanning in shops are absolutely killing me!

Flickr favourites I.

2011-04-20T19:28:00.000+02:00

by misma.

by Mariam Sitchinava

by Joanna Galuszka

by Alison Scarpulla

by Asia Lemko

These are my first favourites from flickr, hope you enjoy them as much as I do. I've already joined flickr in May, but now I've started to use it more frequently. You can follow me here.

On Thursday I'm going to the south for a couple of days because of the Easter holidays and that's the reason to take tones of photographs, isn't it? :) Take care and enjoy chocolate bunnies, eggs and all that stuff!

PJ Harvey - Let England Shake

2011-04-19T20:17:00.000+02:00

Interpret: PJ Harvey
Album: Let England Shake
Vydáno: 2011
Label: Vagrant Records

Album Let England Shake, které vyšlo v únoru tohoto roku, není jistě pro mnohé hudební fanoušky žádnou novinkou. Proto pokud se někdo podivuje nad tím, proč píšu recenzi dva měsíce po jeho vlastním vydání, odpovím mu tím, že PJ Harvey je jedna z mých největší lásek a rozhodla jsem se dát jí mnohem víc prostoru, než jiným interpretům. Nicméně o vydání alba jsem vás informala už zde.

Poslední sólovou prací PJ Harvey bylo album White Chalk (2007), které se vyznačovalo především použitím klavíru a nástroje označovaným jako 'autoharp'; celková nálada by se dala definovat jako melancholická balada, protkaná vzpomínkami, sny, vizemi. V roce 2009 se Polly Jean objevila ve spolupráci s Johnem Parishem na albu A Woman A Man Walked By, které bylo naopak kytarově divoké a přímočaré, leckdy si člověk mohl s Polly zanadávat nebo dokonce zařvat do rytmu. Právě tento přechod k původnímu rockovému zvuku zanechal stopy na Let England Shake. Písně s klavírem se zde téměř nevyskytují a brnkání na autoharp by jste téměř nerozeznali od kytary.

Na samém počátku poslechu jsem si nebyla úplně jistá, jak mám celé album vnímat. Najednou se na mě nahrnula neobvyklá ozvěna, disharmonie, naprosto odlišný přístup v celé kompozici. Potřebovala jsem čas, abych se vůbec dokázala zorientovat ve všech zvucích, které se na mě valily bez jakéhokoliv ladu a skladu. Naštěstí jsem se dokázala dostatečně zaposlouchat a vnímat všechno, co mi bylo jako posluchači určeno. Především musím zdůraznit, že (jak už napovídá samotný název), je Let England Shake opravdovým a nefalšovaným vyznáním lásky ke své zemi. Jak se Polly nechala slyšet v jistém rozhovoru, pro ni je to Anglie, ale doufá, že si každý bude moci dosadit do kontextu jeho vlastní zemi. Spousta textů, na kterých si PJ dala také velmi záležet, je orientovaných na národní cítění a na oběti první světové války.

To you, England, I cling
Undaunted, never failing love for you
England

Ke každé písni vytvořil Seamus Murphy krátký film, ve kterém mimo to, že natáčí PJ, zachycuje Angličany a jejich prostředí, jejich přirozenost, každodenní život. V několika minutách se tak střídá interpretace písně, fotografie, videa a předčítání textů. Všechny filmy jsou volně dostupné na youtube. Ačkoliv nejsou přesně podle mého gusta, musím uznat, že s takovou konceptualizací alba jsem se ještě nesetkala.

A co se týče samotných písní? Rozhodně nejsou líbivé. Je v nich ale skryta pokora a úcta k zemi, k lidem. Mojí nejoblíbenější je All And Everyone, která promlouvá o smrti natolik přesvědčivě, že jsem se několikrát přistila, jak mi naskakuje husí kůže. Nejvtipnější a zároveň nejvíc ironickou hláškou se pro mě stala jedna řečnická otázka z The Words That Maketh Murder: What if I take my problems to the United Nations? Výsměch ve své nejčistší podobě.

I když se najde na Let England Shake spousta světlých momentů, musím říct, že v pořadí desátý track - Hanging In The Wire - nemůžu vystát. Dokážu si ho docela dobře představit jako soundtrack k nějakému seriálu z prostředí nemocnice nebo nějaké jiné otravné telenovele. Naprosto neutrálně se stavím k The Colour Of The Earth, na píseň uzavírající album je to opravdu slabota.
Vzato kolem a kolem: Anglie se sice třást nebude, určitě ne v základech a hitparádách, ale spoustu lidí to přivede k zamyšlení nad hodnotami, které nám v tomhle bezduchém světě ještě zůstaly.

Hodnocení: ***
Nejlepší tracky: The Last Living Rose, The Words That Maketh Murder, All And Everyone

First BW II.

2011-04-11T14:00:00.003+02:00

First BW

2011-04-08T17:31:00.000+02:00

Photos from my March trip to Hradec Králové. We've been to chow chow club and I've had to take picture of that little chow puppy, it's been so cute! In the last pictures is Ondra's mom - she has a great, sincere smile and I'm glad I've captured it. I've first tried a black and white film and I'm surprised it has turned out so well, I've expected really worse results. What about you, do you think taking pictures in colour is easier than in BW?

Snow

2011-04-02T09:58:00.002+02:00

A photo I took in January. I'm so glad that I won't see snow again for almost one year.

I haven't posted anything almost for one month, but everything's already in process. I'm waiting for the last roll of film to develope and because it's black and white, it takes one week instead of one hour... I'm really curious about how it'll turn out.

For my czech readers: V České Lípě pobýval ministr školství, Josef Dobeš, a já o jeho rozhodnutích i plánech do budoucna nastíněných právě u nás, napsala krátký článek do regionálních novin zde.

Light future

2011-03-09T19:29:00.002+01:00

1. Spotlight 2. Myrkur 3. ---- 4. Der Wind weht... 5. good-bye, you said 6. Benedicte 7. Asencio 8. silk and feather.

Kutná Hora

2011-03-04T21:26:00.002+01:00

Alfons Mucha

Jan Zrzavý

daddy

Me and my dad have been to a gallery GASK in Kutná Hora, which is a great historical town. We've made a little trip by car to see the exposition of Alfons Mucha, one of the best known art noveau artists. He's my favourite painter, so I had to see his works. As always, it's been stunning and I've bought three postcards with 'Mucha's ladies' and I plan to hang them up somewhere in my bedroom. He's the best!

Through the cold land

2011-03-01T21:46:00.003+01:00

This serie was taken a week ago in the south of the Czech Republic. Me and Ondra went on a trip in the late afternoon and because it's still winter, sun goes down early. That's what you can see in the first photos. When we were walking, I felt the cold land under my feet, cold air all around us and then I thought of the book written by the czech author, Jáchym Topol, which is called 'Through the cold land'. In that moment, I really knew what these words mean. Calm winter which lets you think of the connection of the human and the nature itself. Well, but one has to forget about dreaming and philosophy when his dog's smells something really interesting and runs far away :)

Zemřel spisovatel Arnošt Lustig

2011-02-26T21:37:00.000+01:00

Zemřel spisovatel Arnošt Lustig. Přesně tak zněl titulek článku, který mi úplně vyrazil dech. Legenda, která po dlouhá léta okouzlovala všechny svým elánem do života zmizela, ztratila se, pohasla jako skomírající plamen. Ještě před dvěma roky jsem před panem Lustigem seděla a dívala se mu do očí zatímco on mi odpovídal na nějakou mojí všetečnou otázku. A teď je pryč, tak jako budeme nakonec my všichni. Už tehdy, když jsem od něj dostala knihu s věnováním, jsem tušila, že těch několik písmen bude brzy vzácností, privilegiem šťastlivců. Budiž mu země lehká.

Radiohead & PJ Harvey

2011-02-18T18:33:00.000+01:00

Nějak se nám to schází. Radiohead i Polly Jean vydávají tenhle měsíc nové studiovky a nejkurióznější na tom je, že jak The King of Limbs, tak i Let England Shake jsou oba v pořadí osmým albem svých tvůrců. Kdo je zvědav, nečeká na nějaké to oficiální vydání a začíná pátrat na internetu, stejně jako já. Jen místo na Radiohead jsem napoprvé narazila na Thomovu sólo práci, takže pozor při hledání. Zatím z toho nemám moc dobrý pocit, nikde žádná vůdčí skladba, pořád jen elektronika a nekonečné experimentální prostory. Myslím, že posun je znatelný, ale jakým směrem... na to si udělám obrázek v několika dalších dnech. Stejně tak nezanedbám ani Polly. Ta se vytasila s ještě větším překvapením než kdysi s White Chalk. Celé to zní tak zvláštně, samá ozvěna, disharmonie, víření, trumpety... Rozhodně to není láska na první poslech. Škoda.

Household inspiration

2011-02-10T21:37:00.000+01:00

Kdybych měla dostatečné mozkové závity, nadání pro matematiku a především výtvarný cit, určitě bych se stala architektkou. Ať už klasickou, zahradní nebo architektkou interiéru. Krásné věci mě nepřestávají těšit. Nejradši mám secesní domy a klasické vybavení, ale i z toho moderního se da najít leccos pěkného. Tyhle fotky mám už delší dobu v počítači jako inspiraci pro (snad) budoucí realizaci mých snů.

That girl in pink dress is seventeen today

2011-02-07T22:17:00.000+01:00

Trojský zámek III.

2011-02-06T20:13:00.000+01:00

Nemůžu se dočkat jara. Čekám na něj každý den. Tyhle fotky mi ho přináší aspoň ve vzpomínkách. První a druhá část setu tady a tady.

literární.cz

2011-02-04T20:08:00.000+01:00

Dnes večer jsem narazila na sever literární.cz, který se zabývá jak českou, tak zahraniční literaturou. Odhaduji, že jeho vznik se datuje do roku 2008, protože právě tímhle rokem končí poslední příspěvky.

V rubrikách můžete najít aktuální dění, pozvánky, rozhovory, ukázky z děl, fotky ze čtení a další a další informace, které správnému knihomolovi nesmí chybět.

Mezi nejzajímavější zprávy bych zařadila "Síň slávy amerických básníků přijala Sylvii Plath", pikantní "Nabokovova milostná korespondence se dočká vydání" a humornou "Jane Austen umělá psát. Ale pravopis měla strašlivý". Ty vám jistě zaručí pár minut příjemného počtení. Odkaz na facebook je zde.

The last days of January II.

2011-02-01T19:39:00.000+01:00

church of St. Mary Magdalene

daddy

Karolína

Bára

selfpotrait

The last days of January I.

2011-01-31T17:39:00.000+01:00

my wonderful friend Bára

Alena

selfportrait

the main square in Česká Lípa

cafe 'Split'

daddy

Playing with a web cam

2011-01-30T10:32:00.000+01:00

Dokud

2011-01-28T21:48:00.001+01:00

Objevy

2011-01-16T10:45:00.001+01:00

Ondřej Janů. Můj nejčersvějtší objev na poli fotografie, konkrétně té české, což mi dělá velkou radost. Nevím, jestli se dá mluvit o lásce na první pohled, ale takovéto 'ach' mě prostě neminulo. Jako by se počátek 20. století přestěhoval do naší doby s ještě větší efektností a grácií než tomu bylo za dob Josefa Sudka, Františka Drtikola a dalších. Alternativní procesy v sobě skrývají mnohá tajemství, nakouknout na ně můžete na fototechniky.cz a zde na autorův blog.

Alice Litwin. Německá fotografka, která změnila můj pohled na digitální fotografii. Na internetu pořád vídám jakési umělecké portréty, u kterých okamžitě vycítím prvoplánovost, ale na fotkách Alice nic takového není. Nepřemýšlím o vzniku, póze, gestu. Všechno je jeden celek, jeden okamžik, nad kterým není třeba se více zamýšlet. Jen se dívat a vnímat to krásné zachycení času ve zlomku vteřiny. deviantart.com

Andrea Colombo. Navzdory ženskému křestnímu jménu se jedná o dosti šikovného Itala, který nejenže umí skvěle pracovat se středoformátem (jak je vyobrazeno výše), ale i s polaroidem a dalšími typy fotografie. Mně se ovšem líbí právě onen středoformát, který reprezentuje vzdušné vyobrazení krajiny ve spojení s člověkem. Lidé jako Andrea Colombo dělají fotky, které mě neustále přesvědčují o tom, abych se pomalu začala ohlížet po novém (čtvercovém) fotoaparátu. deviantart.com

Real love

2011-01-15T20:12:00.002+01:00

Místo hudby na školním plesu poslouchám Beach House, za chvíli si budu dělat vafle a pak si na dvě a půl hodiny pustím Stalkera. Užívám si svojí vlastní kulturu, což je asi důvodem, proč mě ostatní začínají považovat za asociála. Přestává mě bavit odpovídat normám společnosti, jenže bez společnosti nedokážu žít. Nedokážu snést klepy, pomluvy, nenávistné pohledy. Blázni mají to štěstí, že už jsou označkovaní a tak je nikdo nemusí dál hodnotit. Blázen je blázen, ale člověk je člověk a pravidla - jsou pravidla.

Oblíbené X

2011-01-07T16:50:00.000+01:00

1. Jurnajka V., 2. the star talers., 3. Mountain Stars, 4. Treasure Hunting, 5. winterz, 6. Chicago XXXIV, 7. King's Prayer 1, 8. out from where, 9. the ancient pyramids, 10. Hokidachi

obnažený on, obnažená ona

2011-01-04T19:03:00.000+01:00

Virginia Woolfová - Paní Dallowayová

2011-01-03T17:02:00.001+01:00

Vánoce a Silvestr jsou za mnou, svátky jsem samozřejmě proležela, prokoukala, projela a prolenošila. Za zmínku stojí hlavně to, že jsem poprvé chodila a jezdila na zamrzlém rybníku. Bruslení jsem zvládla za půl hodiny bez žádných větších pádů, jen občasné křupání ledu mi nahánělo hrůzu :) Včera, cestou vlakem, jsem stihla dočíst Paní Dallowayovou a napsat k ní i svůj krátký názor, který si teď budete moct přečíst. Na Paní Dalloway a zároveň i Virginií Woolfovou jsem narazila díky filmu Hodiny (The Hours), který byl natočen podle knihy, jejíž autor se nechal Paní Dallowayovou inspirovat. Film mě moc nevzal, a tak jsem se rozhodla, že zkusím přečíst knihu, od které se vše odvíjelo a možná se nechat podobně ovlivnit. Nicméně, to se nestalo. Zde je onen text: To, čemu já říkám červená knihovna, označuje přebal knihy za úžasnou moderní novelu. Jedna paní se vdala za tamtoho a tamten zase nepřišel na důležitý večírek pořádaný jinou paní, která už asi neví co by. Mimo části, kdy autorka popisuje vnitřní svět hlavních postav, se děj soustředí povětšinou právě na rodinné vztahy, sociální postavení a další věci tak příznačné pro ženské romány. Co se týče oněch výjimečných "poetických momentů", ve kterých můžeme detailně nahlédnout do duše hrdinů, i o nich jsem na pochybách. Virginia Woolfová se vznáší vě vetru, tančí na pylových zrnkách květin a nasává výjimečné okamžiky Londýnského života. Ale dělá to tak proklatě přímočaře! Jako by říkala: Podívejte, tohle je poetické, tohle je silné, tohle jsou řádky, při kterých musíte být omámeni už po prvních vteřinách čtení! Různé obraty a přirovnání na mě působí samoúčelně, až drze. Jemné náznaky pokory, lásky nebo strachu v Narcisu a Goldmundovi Hermanna Hesseho se staly v Paní Dallowayové příšerami, které vám zaklepou na okno a klidně vlezou až do postele, jen aby vás postrašily.

Z toho vyvozuji tento závěr: buď jsem moc apatická vůči citům a emocím v literatuře anebo - mám pravdu.

Dvě ukázky (které se mi opravdu líbí):

A hovořil s mnoha různými lidmi a začal chodit dál později k obědu a zapomínal, kdy se mají sejít, a když po něm Daisy chtěla, ať ji políbí, byla z toho scéna, div se nerozešli (třebaže ji měl opravdu ze srdce rád) - krátce a dobře, bude možná líp, jak řekla paní Burgessová, když na něho Daisy zapomene, anebo raději na něho bude vzpomínat, jaký býval v srpnu 1922, vidět ho, jak stojí v soumraku na rozcestí, jak se čím dál víc vzdaluje, když lovecký vozík drkotá a odváží ji, bezpečně připoutanou k zadnímu sedadlu, ačkoli po něm vztahuje náruč, jak jí jeho postava mizí, ztrácí se, i když za ním volá, že pro něho udělá všecko na světě, všecko, všecko, všecko...

Nikdo tu nebyl. Její slova pohasla. Tak pohasíná světelná raketa. Prorazila si cestu do noci, jež ji obklopuje, jiskry klesají, rozstříknou se nad obrysy domů a věží, měkce ozáří svahy pahorků a povymizí. Ale i když už se ztratily, noc je jich plná; zbaveny barvy, neodzrcadleny v oknech, trvají ještě důrazněji než dřív, prozrazují to, co přímé denní světlo nedokáže sdělit - tíseň a úzkostné vyčkávání věcí nakupených a bez úlevy, již přináší svítání, když omývá bílé a šedé stěny, cáká na každou okenní tabulku, zvedá z polí mlhu, ukazuje červenohnědé pokojně se pasoucí krávy: všecko se znovu předestírá zraku a opět existuje. "Jsem sama, jsem sama!" vvykřikla u fontány v Regent's Parku (upřeně se zadívala na Inda s křížkem na krku), jako o půnoci, když všecky hranice jsou setřeny a krajina se navrací k svému praobrysu ...

X-mas

2010-12-24T12:13:00.000+01:00

Veselé Vánoce :)

Pohádka o starci

2010-12-18T20:21:00.000+01:00

Zenit podruhé II.

2010-12-17T16:21:00.000+01:00

Druhá část. Mám pocit, že moje slova nebudou už nikdy víc zajímavá.

Zenit podruhé I.

2010-12-15T18:33:00.000+01:00

A fotky z Lanterny a Drážďan jsou tu. S výsledkem jsem spokojená. Budu ráda za nějaké komentáře :)
Jinak se nemůžu dočkat prázdnin. Po večerech stává, že nejsem schopná udělat ani jeden úkol do školy a místo toho si pustím televizi anebo si v horším případě jdu rovnou lehnout. Není to ani tak únava jako naprostá nechuť dělat cokoliv, co nechci. Připadám si jako ten největší lenoch na světě. Zmáhá vás zima taky tak?

Dresden

2010-12-05T12:26:00.000+01:00

Včera jsem se byla spolu s mojí mamkou a dalšími lidmi podívat do Drážďan, hlavního města Saska. A protože nemám ráda autobusy, průvodce a společné procházky po městě, to vše se mi v rámci včerejška vyplnilo. Nakonec to nebylo tak hrozné, jen mi vadilo, že jsem musela pořád dobíhat naší skupinku, protože jsem zároveň fotila a se Zenitem a mým perfekcionismem to vždycky nejde raz dva. I tak se nemůžu dočkat, až budu v rukou třímat vyvolané fotky.
Nebudu zbytečně popisovat všechny památky, které jsem navštívila, o jedné se ale přece zmíním. Drážďanská galerie Zwinger je (alespoň v mém okolí) věhlasně známá a já jsem neodolala podívat se, jak to tam dopravdy vypadá. 10 € mi přišlo za vstup trochu moc a tak jsem se důmyslně dostala dovnitř i bez placení. Jak, to je mé tajemství. Nicméně, uvnitř jsem se setkala s podtitulem 'Galerie klasiků', protože jsou zde práce Rubense, Rembrandta nebo Botticelliho. Já bych to ale opravila na 'Galerie Nizozemců', jelikož oni tu měli opravdu největší zastoupení. Dole si můžete prohlédnout díla, která mě v Zwingeru nejvíce zaujala.

Štramák. Na originálu je na jeho kožichu dokonce vidět krev z uloveného zajíce.
Jan Wildens

Tohle zátiší mě dostalo svojí propracovaností. Nejprve jsem si opravdu myslela, že je to fotografie.
Willem Claesz Heda

Jako v pohádce. / Prostě pěkný obraz.
Peter Paul Rubens / Philips Koninck

.. a chuťovka na závěr.
Gerrit Dou

Comeback

2010-11-27T21:26:00.002+01:00

Po týdnu jsem zpět s novými zážitky, starostmi i radostmi. Spolu s dalšími lidmi ze třídy jsem se účastnila projektu Lanterna Futuri, který má za úkol spojovat mladé lidi z Polska, Německa a Česka. Práce byl rozdělena na dílnu akčního umění a dílnu textu. Letošním tématem akce byl kategorický imperativ Immanuel Kanta. Není to vůbec tak složité jak to zní, ale po týdnu už mi všechen ten Kant ležel v žaludku a jsem si jistá, že jsem nebyla jediná.
Nejlepším zážitkem pro mě byla místní polská strava. Málo masa a hodně zeleniny - hlavně zelí, po kterém, jak říká Bára, se u všech objevovali Harryové a někdy i celé Bradavice :) A tak se dostávám k nejvíce negativnímu zážitku: při mrazu, sněhu a venkovní fujavici nám na pokoji nefungovalo topení. Tak aspoň ta biomasa nám vyhřála postele.
Co se týče dílny, žádné nové poznatky jsem nezískala. Program byl dělaný tak, aby se ani ten nejnechápavější člověk necítil jako outsider. Na mě to bylo moc rozvláčné, táhlé, příliš filozofické. Nejzajímavějšími výtvory byly kaligramy, akrostichy a audio nahrávky scének, při kterých jsme měli za úkol vytvořit příběh jen pomocí zvuků - beze slov.
Celkově na mě uběhlý týden působil neutrálně. Zápory vyvažovaly klady, dobré chvíle se střídaly s nervozitou a únavou. Za zmínku ještě stojí okolní krajina. Nikdy jsem na horách nebyla, neumím lyžovat ani běžkovat, ale už jen pohled na údolí obklopené obrovskými kopci ve mně vzbudil majestátní úctu k přírodě, ve které jsem se nacházela. Jednou jsme si udělali výlet a došli jsme až k česko-polské hranici. Nebyla moc dobrá viditelnost; tam, kde měl být obrovský kopec se rozprostíraly jen chuchvalce mlhy, zato právě ona nevědomost byla tím nejtajemnějším kouskem skládanky. Pro tyhle okamžiky bych se do Niedamirowa klidně vrátila - jen už bez Kanta.

fotky (c) Eliška

Týden pryč

2010-11-20T18:39:00.000+01:00

Zítra odjíždím na týden do Polska v rámci školního projektu Lanterna Futuri. Budu pracovat v žurnalistické dílně, spolu s Poláky a Němci. Tématem bude Immanuel Kant a tak zatím nemám vůbec představu, jak vše bude probíhat. Jisté je, že budeme bydlet u podivínské umělecké dvojice na jisté farmě v zapadákově na polské straně Krkonoš. Dokonce prý nebude nouze o brčálově zelené pokrmy a podobné chuťovky. Aspoň si konečně odpočinu od školy a jiných nudných povinností. V zásobě mám tři filmy a tak o fotky nebude po příjezdu nouze. Mějte se pěkně a za týden čus bus :)

Napůl plný / napůl prázdný

2010-11-13T19:04:00.012+01:00

A je tu další z mých hudebně-recenzních občasníků. Postřehy jsem nastřádala během jednoho nebo dvou měsíců poslechu. Budu ráda, když napíšete jak se konkrétní album líbí, případně nelíbí vám. Přeji pěkné počtení.

Interpret: Tame Impala
Album: Innerspeaker
Vydáno: 2010
Label: Modular Recordings

Pamatuju si, když jsem poprvé na BE INDEPENDENT! zahlédla tohle album a koukala na počet hvězdiček pod článkem. Prý inspirace 60s a 70s. Jít do toho? Jo? Ne? Nakonec jsem šla. I tak jsem měla tušení, že to bude další zbytečný indie odvar Deerhuntera a podobných kapel. Předpokládala jsem dobře - první poslech pro mě byl utrpení, už zase ty vokály s echem sahající až do nebe, říkala jsem si. Ale moje dotěrná mp3 mi tyhle australské rockery servírovala tak často, až jsem si přece jenom našla dobré momenty a utrpení nakonec vystřídala pohoda a optimismus čišící z této psychedelické nahrávky. Jisté ovlivnění již zminěnovaným hippie obdobím tu učitě je, ale spíš je to ten dnešní ukňouraný rock s nějakým tím charakteristickým efektem kytary - což nebývá leckdy vůbec špatné. Celkově se mi Innerspeaker líbí víc než nové album Deerhunter, o kterém se zmíním později.

Hodnocení: ***

Nejlepší tracky: Desire Be Desire Go, The Bold Arrow Of Time (vřele doporučuji poslechnout zde)

Interpret: Devo
Album: Something For Everybody
Vydáno: 2010
Label: Warner Bros.

Tip na Something For Everybody jsem dostala od jarecka, mého více či méně pravidelného čtenáře. Bohužel tě, jarecku, budu muset zklamat. Tohle album opravdu není pro každého, určitě ne pro mě. Devo je kapela, která tímto albem nastartovala po dvaceti letech comeback, podle last.fm bývá spojována s new wave a post-punkem. Dnes jsou neidentifikovatelnáou směskou rocku, elektroniky a velice prazvláštních tanečních prvků. Na fotkách Devo poznáte podle stylizace do usměvavých chlapečků z 50. let a dalších podobných šíleností; jejich outfity jsou stejně střeštilé jako jejich muzika. Ano, střeštilé, to je to nejvhodnější slovo. Kdo má rád experimentování a recesi, jistě neprohloupí, když si Something For Everybody poslechne od začátku do konce.

Hodnocení: **

Nejlepší tracky: -

Interpret: Hauschka
Album: Foreign Landscapes
Vydáno: 2010
Label: FatCat Records

Volker Bertelmann, rodák z malé vesnice poblíž Düsseldorfu pod pseudonymem Hauschka, vydal nedávno své několikáté studiové album pod labelem FatCat Records, kde se mimo jiné můžete setkat i se jmény jako je Max Richter nebo Sylvain Chauveau a další významné osobnosti soudobé moderní klasické hudby. Hauschka je známý především pro svoji speciální hru na klavír - prepared piano. Na struny umístí lepící páskou různé kovové nebo plastové předměty, které při stisknutí klávesy vydávájí charakteristický perkusivní zvuk. Účelem je vytváření elektronického zvuku pomocí akustického nástroje. Nevím nakolik elektronicky to zní, ale Hauschka si mě podmanil hned několika předchozími alby a nenechám na něho dopustit. Co se týče letošního alba, velké akusticko-elektronické pokusy se nekonají. Foreign Landscapes si žije vlastní klidnou atmosférou nedotčenou jak experimenty, tak výraznými nápady. V některých skladbách by mohl být klidně celý orchestr, ale na zajímavosti to stejně nedodá. Nicméně, pořád je to moc dobré album a já se o tom chci jet přesvědčit do Drážďan, kde má Hauschka 3. prosince koncert. Doufám, že to vyjde a tímto textem někomu pomůžu objevit dalšího oblíbeného skladatele!

Hodnocení: ***

Nejlepší tracky: Alexanderplatz, Mount Hood, Snow

Interpret: Max Richter
Album: Infra
Vydáno: 2010
Label: FatCat Records

Max Richter je tedy dalším ze současných velikánů klasiky. Jak už jeho jméno napovídá, původem je z Německa, jako malý se ale přestěhoval do Anglie a tam zůstal dodnes. Víc než experimentování do své tvorby zakomponovává ambientní klidnou atmosféru - šumy, praskání desek atp. I když elektronické skladby nechybí, přece jen klavír a housle hrají prim. Díky Maxu Richterovi jsem objevila svou nejoblíbenější báseň od Mariny Cvetajevové, která je recitována v jedné z jeho nahrávek. Slova, tak drásající a strhující doprovázené jemným klavírem mě několikrát dojaly k pláči. Najdou se i další odkazy na lidi a města. Infra je stejně jako Foreign Landscapes od Hauschky dobrým, ale ne nejlepším autorovým dílem. Skladby jsou pojmenované buď jako Infra nebo Journey s určitým pořadovým číslem. Journey jsou spíše atmosférické, Infra klasické. Nenašla jsem si skoro žádné oblíbené místo, až na Infra 5, které se, jak se zdá, jeví i ostatním posluchačům jako nejlepší. Holt ne každý den je posvícení :)

Hodnocení: ***

Nejlepší tracky: Infra 5

Interpret: Deerhunter

Album: Halcyon Digest
Vydáno: 2010
Label: 4AD

Deerhunter je poslední rok dva pro intelektuální sbor bloggerů a závisláků na last.fm jednou z nejlepších kapel v oboru (jak jinak než indie rock). I mě na nich něco zaujalo. Ale prohlašovat Deerhunter za hudební ikony je podle mě hloupost. Je to fajn muzika, nic víc, nic míň. Halcyon Digest je napůl plný dobrých nápadů a napůl prázdný - prostě nic. A teď jak to brát - je sklenice napůl plná nebo napůl prázdná? Nechám tuhle otázku nezodpovězenou, ale možná že si jí po poslechu těchhle Američanů každý zodpoví sám.

Hodnocení: ***

Nejlepší tracky: Revival, Desire Lines

Interpret: Interpol

Album: Interpol
Vydáno: 2010
Label: Matador

Tomuhle typu kapel 'obřího obratu' se většinou vyhýbám, ať už kvůli tomu, že nemám ráda mainstream nebo prostě proto, že to většinou nebývá to pravé ořechové. Ale opět jsem udělala výjimku. Jako většina posluchačů jsem byla na začátku docela zklamaná, až na to, že fanouškové měli možnost srovnání. Moje mp3 opět neselhala a já začala lacinému zvuku Interpol navykat. Až jsem si říkala, že je to skoro album na jedno použití - poslechneš, vychutnáš a zase vypneš. Jenže já začala poslouchat častěji a už mi nevadily dříve zcela jasné propadáky. Nevím jak moc hrála dřív tahle parta post-punk, ale na téhle novince ho není cítit ani za mák. Je to jen současný srdceryvný rock, do kterého se můžete položit stejně pěkně jako do vyhřáté měkké postele.

Hodnocení: ***

Nejlepší tracky: Try It On

pomuchlaný

2010-11-07T18:49:00.000+01:00

Piktorialisté

2010-11-03T21:53:00.001+01:00

Piktorialismus je fotografický směr, který se objevil kolem roku 1885 a usiloval o přiblížení fotografie malbě nebo grafice. Největšího rozmachu dosáhl na počátku 20. století a začal ustupovat po roce 1914 v souvislosti s nástupem modernismu. Piktorialismus lze členit podle vývojových období na anglický, impresionistický, secesní a puristický.

Můj výběr je jen zlomkem všech skvostů, které byly v té době vytvořeny. Rozhodně stojí za to pátrat po dalších. Chci o sto let zpátky!

Drahomír Josef Růžička

Clarence Hudson White, František Drtikol, Clarence Hudson White

Alfred Stieglitz

Edward Steichen

Rasputin

2010-11-03T19:47:00.001+01:00

Na koncertě v Břeclavi když čteme s Ondrou text o Rasputinovi; Ondra česky, já pro zábavu rusky. Někdo mi tam prý rozumněl, 'my se ještě učili' :) Foto vlevo Martin Sůkal, vpravo já.

Oblíbené IX - polaroids

2010-10-22T15:46:00.001+02:00

1. The Cathedral Building 2. Mart. 3. at home at the canal

Andělé všehomíra

2010-10-19T22:27:00.000+02:00

Oblíbená písnička, soundtrack, film a snad si zamiluju i knížní předlohu, kterou zrovna čtu. (Díky, Marie.)

První role ze Zenitu II.

2010-10-14T16:16:00.000+02:00

Kaleidoskop

2010-10-10T22:36:00.001+02:00

První role ze Zenitu I.

2010-10-07T19:50:00.002+02:00

Khoiba - Pathetic

2010-10-02T11:36:00.002+02:00

Dear God I Hate Xiu Xiu

2010-09-27T10:59:00.001+02:00

A opět jsou tu moje hudební postřehy. Tentokrát jsem neudělala žádnou větší recenzi na jedno album, ale několik menších na víc. Toto je pomyslný první díl, protože za dobu, co jsem nepsala, jsem stihla naposlouchat hodně dalších věcí. O tom tedy až příště.

Interpret: Zola Jesus
Album: Stridulum (EP)
Vydáno: 2010
Label: Sacred Bones

Naprosto nevídaný hudební objev pro všechny, kteří hledají. Protože našli. Hlas, který zaplní sály i malé kluby. Hlas, který vám zní v uších několik dní bez přestání. Nika Roza Danilova alias Zola Jesus se ve svých dvacetidvou letech stává ikonou obnovující se goth kultury. Díky operní průpravě si vystačí pouze se svým hlasem a jednoduchým elektronickým podkladem, který by sám o sobě neměl smysl. Většina její tvorby, ať už jsou to jiná EP a alba nebo spolupráce s Xiu Xiu (o kterých se zmíním dále), se rovná naprostému skvostu. I když musím přiznat, že rané nahrávky se nemůžou chlubit kvalitním zvukem, je to drsné Lo-Fi ve špatném smyslu slova. Naštěstí se to s každým počinem lepší a a kdo si nechce ujít tuhle temnou divu, ať si zajde pro lístky na párty v Matrix klubu v Praze, kde mimo jiné vystoupí i Xiu Xiu a Former Ghosts.

Hodnocení: ****

Nejlepší tracky: Trust Me, I Can't Stand, Run Me Out

___________________________________________________________________________________

Interpret: Xiu xiu
Album: Dear God, I Hate Myself
Vydáno: 2010
Label: Kill Rock Stars

Kdo by neznal Xiu Xiu. Třeba já. Tak jsem si dala na ochutnávku nové album Dear God, I Hate Myself. A netušila jsem, jak neuvěřitelná kombinace patosu, disharmonie, příšerného vokálu a rádoby komických 'šalala' refrénů mi drze naservíruje tahle kapela, která se tváří jako nejsvětovější underground s nálepkou experimental. Poopravdě, horší věc jsem neslyšela už dlouho. Naprosto mi uniká důvod jejich popularity. Asi že se elektronika vždycky zdála všem dost cool. Proto: Dear God, I Hate Xiu Xiu.

Hodnocení: *

Nejlepší tracky: -

___________________________________________________________________________________

Interpret: Former Ghosts
Album: Fleurs
Vydáno: 2009
Label: Upset the Rhytm

Former Ghosts jsou směsicí kapel a lidí. Zakládajícím členem je Freddy Ruppert (This Song Is a Mess But So Am I), Jamie Stewart je chlápek z Xiu Xiu, Nika Roza ze Zola Jesus a Yasmine Kittles (TEARIST). Vše se tedy opět nese v duchu experimentální snové elektroniky, které, jak se zdá, není asi nikdy dost. Já jsem si Fleurs rozdělila na dvě části: písničky s Nikou a bez ní. Všechno, kde není její hlas mě nudí, i když to není úplně špatné jako třeba Xiu Xiu. Výjimkou je druhý track, Hold On, kterému jsem na chuť přicházela s časem. Hluboký hlas Freddyho Rupperta zní skoro jako Ian Curtis v dobách, kdy ještě žil. Rozhodně stojí za to si Fleurs poslechnout, už jen ze zvědavosti, kam se ta undegroundová elektronika vlastně ubírá.

Hodnocení: ***
Nejlepší tracky: Hold On, In Earth's Palm, The Bull and the Ram

___________________________________________________________________________________

Interpret: YouCoco
Album: Big Now!
Vydáno: 2010
Label: Deadred

YouCoco je dívčí kapela ze Slovenska, která se silně nechala inspirovat rockem devadesátých let, potažmo hudbou dnešních rockových lady jako je PJ Harvey nebo Alison Mosshart. Vždycky, když slyším, že se tuzemská kapela rozhodne psát texty v angličtině, tuším dopředu lingvistickou pohromu. O to víc potěší, že u Radky (kytara, zpěv) a Rii (bicí, basa) tomu tak není. Až na výslovnost jednoho slova mi nic uši netrhá (konkrétně Monday jako mondej). A teď k hudbě - už po prvních písničkách jsem si začala říkat, že tyhle holky zní jako kdybych se teď chytla kytary já, přesně tak bych asi zněla. Je to takové pěkné, jednoduché, bez solíček a uřvaných refrénů. I když tohle mi na Big Now! trochu chybělo. Dát do toho ještě víc punku nebo emocí nebo ema nebo čeho ještě. Ale jako debutové album je to hodně slušné a YouCoco přeju to nejlepší. Konečně se někdo hlásí k odkazu naší božské Polly! :)

Hodnocení: ***

Nejlepší tracky: Deal, Who Is Great?, Smile

___________________________________________________________________________________

Interpret: Florence + the Machine
Album: Lungs
Vydáno: 2009
Label: Universal International Music B.V.

Florence, dívka, jejíž jméno zná dnes témeř každý. I já jsem ho znala a nejdřív jsem ho společně s ostatními jmény jako La Roux, Marina & the diamonds a dalšími házela do jednoho pytle nepodvedených popových královniček. Ale tentokrát stálo za to se přesvědčit, jestli je tahle rusovláska opravdu tak špatná. A hle, hned první písnička, kterou jsem zkusila, se mi zaryla pod kůži a podle mého odhadu, přehrála jsem si jí tak padesátkrát aniž by mě unavovala - Dog Days Are Over. Druhým hitem z tohoto alba je You've Got The Love, ale to není to to pravé ořechové, moc rádiové. (A opravdu, jednou jsem to slyšela na našem buranském českém rádiu.) Zbytek se mi už trochu slévá do jednoho, vyjma Blinding a Girl With One Eye. Jako kdybych slyšela Kate Nash nebo Lily Allen. Jenže nějaké srovnávání je tady naprosto nemístné. Svým hlasem, projevem a krásou je interpretkou toho nejlepšího popu, který je v současnosti k mání. Jako nikdy se těším až vyjde druhé album. A doufám, že to bude brzo!

Hodnocení: ****

Nejlepší tracky: Dog Days Are Over, You've Got The Love, Blinding

0blíbené VIII

2010-09-25T17:06:00.000+02:00

1. lightning bugs 2. here comes your man. 3. Sunset on river

4. Adriano I. 5. Stige 6. Snake Pit

Rozhovory

2010-09-21T17:16:00.001+02:00

- Vidíš tamhletu věžičku? Může mít tak dvacet pět metrů. Největší obří vlny mají kolem padesáti. Představ si, že by se na nás odtamtud řítila vodní stěna a měla bys asi tak deset vteřin. Já bych se utíkal schovat dozadu za ten dům. Tady za tou křižovatkou by se to zlomilo a ten náraz by nebyl tak silný.

- Mezitím než by jsi na tohle přišel, už by bylo dávno pozdě.

- Jo, deset vteřin bych přemýšlel a pak si řekl, že hmm, tak nic.

- Kdyby se to fakt stalo, tak bychom utíkali jako o život a na nic bychom nemysleli.

- Asi jo.

- Jo.

- Podle mě je voda nejhorší živel. Za chvíli dokáže zabít spoustu lidí, smete všechno.

- Nemyslím. Přímo voda tě nezabije, spíš se třeba trefíš hlavou o kámen nebo tak něco. Nemůžeš říct, že je nějaký živel nejhorší. Oheň se sice nešíří tak rychle, ale pokud jsi v něm, nemáš moc šancí. Nebo sesuvy půdy. Ty se nestávají tak často, jenže můžou pohřbít celou vesnici.

- Dívej, padá listí. Už bude podzim.

- To jsou jen nemocné duby. Vlastně ne. Tak to už asi bude podzim.

- Hele, v tom složení není napsaná čokoláda! Tahle čokoláda v sobě nemá vůbec žádnou čokoládu!

- Nemůže mít žádnou čokoládu, protože ta se dělá z kakaových bobů.

- No já vim, ono je to tu i napsaný, ale stejně... je to divný.

- Proč vlastně lidi zhnijí, když zemřou?

- Protože je rozloží bakterie.

- A co kdyby tam ty bakterie nebyly? To se pak to tělo nerozloží, ne?

- Ale jo, pak to způsobí zvětrávání. Třeba vítr a tak.

- A kdyby nebyl ani vítr?

- To by nesměl být kyslík.

- Hm. Je to zvláštní představa, že hniješ.

Luňák

2010-09-15T20:59:00.000+02:00

ve spleti mořských řas
hledala jsem vzácná pera
pohozená jenom jako (do ztracena)

až rozčeřená hladina břehu
vydala luňáka tiše, beze spěchu

hluchý k burácení stromů zasažen sluncem

a hvizdu vzduchu po dlouhá léta

prořízl úžinu nebes padal mi do dlaní

tehdy s jeho křikem

s křídly plných děr

začalo mé rekviem

"Luňák prořízne úžinu nebes zasažen sluncem"
Gary Snyder - Tahle báseň je pro medvěda

Lípa Musica - mezinárodní hudební festival

2010-09-12T12:14:00.002+02:00

Donedávna jsem zastávala názor, že Česká Lípa je město nekulturní a o kulturu jako takovou se pouze snaží.

Ale za poslední roky se toho hodně změnilo a z místních hudebních festiválků se staly akce, které daleko přesahují náš region - hlavně Všudybud a Reggae Ethnic Session, největší reggae festival v České Republice.

Tenhle rok se koná již 9. ročník Lípa Musica, festivalu zaměřeného především na klasickou hudbu. Plakáty vylepené a vyvěšené po celém městě, dokonce i na lampách pouličního osvětlení - tak to vždycky vypadá v Lípě na sklonku léta. Jenže já jsem si až teď slíbila, že si to tentokrát nenechám ujít a zajdu na pár koncertů. V minulosti byly největšími hvězdami festivalu Marek Eben, Iva Bittová a v neposlední řadě Schola Gregoriana Pragensis, letos je to hlavně zahajovací koncert Pražské komorní filharmonie. Osobně bych nejradši navštívila vystoupení Wojciecha Waleczeka věnované k výročí 200 let od narození Chopina, varhanní koncert Istvána Mátyáse a Holdin' Fast, taneční baladu o sexuální závislosti. Takže jestli budete mít náhodou cestu kolem, podívejte se na web Lípa Musica a určitě si vyberete.

Zenit-E

2010-09-10T19:50:00.001+02:00

Krabice a já. Já a velká žlutá krabice. Pomalu jsem rozřízla izolepu a násilnicky vniknula do tajemných útrob skrývající očekávaný poklad. Vykouklo na mě pár zmuchlaných letáků z Lidlu a pod nimi plastové kapsy plněné vzduchem. Nedočkavě jsem všechno vyhazovala ven, až jsem se dostala k černému koženému obalu. Krásný, nepoškrábaný, jako kdybych si ho právě přinesla z obchodu. Odjistila jsem šroub a kovový lesk, který se prodíral zvětšující se skulinou, mi beze slov sdělil, že to, na co jsem čekala měsíce konečně přišlo a já to držím v rukou. Zenit-E. Okamžitě jsem ho začala zkoumat a to notoricky známé tvrzení "Hledáčkem objektivu je svět krásnější" můžu svědomitě potvrdit. Oproti Smeně přímo vidím jak se mění otrost a světlo, už to je skvělá zábava. Sledovat, jak se do popředí nejdřív dostávají žaluzie, pak zanikají a místo přenechávají stromům za oknem.

Bála jsem se, že najdu nějakou malou závadu, která opět skazí celé mé nadšení (chybějící a odpadající součástky jako u mého Fedu-4), ale nic takového se nestalo a těch pár vteřin jsem byla nadšená jako malé dítě. Konečně budu moct tvořit fotografie já a ne neviditelná ruka lomíčkového kompaktu. Věřím, že je budoucnost je víc než světlá :)

Oblíbené VII

2010-08-31T13:15:00.000+02:00

1. In to the myst of myself, 2. secret window, 3. Deadwood, 4. Taste of Nothingness, 5. the Yellow love, 6. things about a woman

V knihovně

2010-08-30T22:45:00.003+02:00

Dnes jsem se stavila do knihovny, abych vrátila knížku od Garyho Snydera a půjčila matce nějakou tu detektivku. Nečekala jsem, že to skončí tříhodinovou extází v podobě čtení, náruživého listování a rozprávění s knihovnicemi. V čítárně jsem si vypsala z té Snyderovy knihy několik děl o Indiánech, zenu a ráji. Našla jsem úžasnou řadu o kreslení pro amatéry (to jsem já), protože se chystám napsat a ilustrovat pohádkový příběh. Půjčila jsem si naprosto bezkonkurenčního průvodce po Vídni - všechna muzea, galerie, kostely, hotely, kavárny a architektonické skvosty, mezi nimiž jsem objevila i Pavilon Secese, který mě uchvátil před několika dny. Secese se stává mým nejoblíbenějším slohem, ať už díky architektuře nebo obrazům. Cítím, že ve Vídni počátku 20. století bych se cítila jako doma. Historie mísící se s novým vnímáním estetiky a pojetím krásy, ruch ulic, vůně luxusních kaváren, celá ta umělecká smetánka, která snad ještě nebyla prohnilá až na kost. Proto se tam pokusím na sklonku tohoto roku opět vydat a po dvou letech okusit Vídeň sladkou jako samostný Sachertorte.
Z polic jsem shrábla několik vydání National Geographic a jeden výtisk Literárních Novin. Poznání není nikdy dost. Příště si taky půjčím pár 'Apetitů' a má magazínová touha bude ukojena. Předplatné těchto plátků je na mém nepříliš dlouhém vánočním seznamu.
Každopádně, teprve když jsem vyšla z knihovny a podívala se na radniční hodiny odbíjející půl šesté, uvědomila jsem si, že můj ubohý žaludek při těch biblio-orgiích nedostal od rána nic pořádně najíst a pak se řádně projevil ve formě neustálého škemrání. I přes to jsem měla blažený pocit obrovského naplnění jako už dlouho ne. Knihovna je moje nejoblíbenější místo v Lípě už od doby, kdy jsem začala chodit do dětského oddělení, pujčovala si Rychlé šípy a s hnusem se dívala na odřené rohy 'Bravíčka'. Pamatuju si jednu hrozně milou knihovnici, která byla tehdy vlastně ještě holka a dneska už je na mateřské dovolené. Je z ní matka a ze mě už není dítě. Město se mění se mnou a já si začínám všímat, že to město, ke kterému jsem byla kdysi stejně lhostejná jako ke všem ostatním, mi začíná přirůstat k srdci.

Ray Mears - jak přežít v divočině

2010-08-26T11:14:00.007+02:00

Máte rádi dokumenty o životě v přírodě, ale vždycky vás zklamala prvoplánovost televizních show, kde si neohrožení jedinci dávají hlavy do aligátořích tlam nebo zkoušejí, jestli je ten had na rameni opravdu nekousne? Pokud se chcete dozvědět více o skutečně užitečných věcech, které vám v jistých situacích můžou zachránit život, pak jsou pro vás série televizních dokumentů pro BBC to pravé. Ray Mears' Bushcraft, Extreme Survival a Ray Mears Goes Walkabout. Jak už názvy jednotlivých sérií napovídají, ústřední postavou a vypravěčem je Ray Mears, zkušený lesník a lektor. Raye si nemůžete nezamilovat, je to správný chlapík a jeho 'Mmmm, delicious!' vám přiroste k srdci. Téměř v každém díle je část věnována právě jídlu, což je pro mě osobně to nejzajímavější. Raci, ryby, všelijaké kořínky, rostliny a dokonce i mravenčí larvy. Když se poštěstí, tak nějaká ta veverka, jelen nebo divočák na medu.

Můžete si prohlédnout hned několik způsobů jak rozdělat oheň bez sirek - např. s pomocí nože a kousku kovu, v poušti nebo způsobem australských domorodců. Dozvíte se jak pracovat s nožem, jak ho naostřit, jak si zbudovat obydlí (ať už je to přístřeší z větví nebo iglú) - jednoduše jak přežít, když máte kolem sebe jen a jen přírodu. K tomu se také pojí i vyprávění o zvycích a kultuře lidí žijících v různých koutech světa. Nejvíce se o historii dozvíte ze série v Bělorusku, kde Ray vypráví o bratrech Bielských, kteří za II. sv. války vytvořili v lesích obrovskou skupinu židovských partyzánů a tak se bránili okupaci. To dokazuje, že tyto pořady nejsou nijak zpolitizované ani ovlivněny masmédii. Přírodu se nám často snaží prezentovat jako nebezpečí a ohrožení, ale přitom je to náš pomocník a ochránce.

Já sama jsem nikdy neměla ráda skauty nebo neohrožené výlety do divočiny, jsem spíš typ člověka, který si sedne do vlaku a stačí mu bezpečně se pokochat z okýnka. Ale díky sledování pořadů Raye Mearse jsem zatoužila po tom, abych věcem kolem sebe víc porozuměla. Třeba bych si moc přála vědět, k čemu slouží různé bylinky, co se dá jíst a co ne nebo jak se loví drobná zvěř.

Jako malá ukázka je tu první díl ze švédské série.

Kdo má pravdu

2010-08-24T09:03:00.000+02:00

Když jsem si jednou prohlížela knihy v knihkupectví, do oka mě trefila jedna s názvem ’40 důvodů proč nemít děti’. Dost mě to pobouřilo, protože děti vnímám jako malý zázrak, malý poklad, který se musí střežit jako oko v hlavě. I když přiznávám, že bývaly doby, kdy jsem se snažila ze sebe udělat co největší rebelku a sdílela názory s autorkou knížky. Jenže to mi bylo asi třináct. Při zběžném prolistování jsem si přečetla několik oněch důvodů. Dítě vám brání v kariéře, pro muže nejste přitažlivá; moderní žena nemůže zvládnout být úspěšná v práci, dělat doma služku a zároveň se ještě starat o vřískajícího caparta. Doba se změnila. Konec otrockému život. Konec všemu.
Není to poprvé, co jsem takové argumenty slyšela, ale tentokrát mě to nenechalo klidnou. Vsadím se, že i kdybych si přečetla zmíněnou publikaci až do konce, nikde by nebyla zmínka o tom, že děti jsou něco, co je prostě přirozené a že hlavní úděl žen je skutečně rodit a starat se o děti, ať už se nám to líbí nebo ne. Bylo to tak dřív a bude to tak i nadále. A co se týče samostatnosti a z toho plynoucí povinnosti práce, toho se ženy dobyly samy, takže jestli si někdo chce stěžovat, ať se obrátí na feministky.
Tahle věc mě dále přivedla na myšlenku, že dřív bylo vše dáno. Neexistovaly velké názorové rozepře v tom, jací mají lidé být. Dnes je svět natolik globalizovaný, že ani nevíme kudy kam. Jakou cestou se dát? Stát se vegetariánem a jíst trávu nebo být věrným zákazníkem McDonald's? Poslouchat radši metal nebo techno? Porodit dítě nebo si udělat kariéru? Kde ja vlastně pravda? Donedávna ji určovala církev, později umělecké slohy, občas prostě boj o přežití. To vše je tatam. Jsme zahlceni, rozdíly ve společnosti jsou neuvěřitelné. Někdo si zakládá blog o Chanelu a na obdiv si vystavuje svoji naditou kapsu, jiný je rád, když si může jednou do měsíce zajít k Vietnamcům. K tomu dospěl náš vývoj. Tohle je naše svoboda. Tohle jsou naše možnosti. Je jen na nás, jakou cestu si zvolíme. Ale kdo má pravdu?

prázdniny

2010-08-21T11:44:00.004+02:00

Fontána

2010-08-18T21:46:00.012+02:00

Pro ty, kteří se zajímají o kinematografii nebude tenhle film žádným překvapením. Ani pro mě není, měla jsem ho naplánovaný tak dva roky. Ale pořád se nedostávalo času stáhnout si ho, nějak jsem se tím nechtěla zaobírat. A dnes přišla ta chvíle, kdy jsem se usadila do židle a nechala si naservírovat tenhle kousek od pana Aranofského. Skončilo to neskutečným vzlykotem během celého trvání závěrečných titulků.
Pro většinu lidí je ze všeho nejlepší hudba, která film doprovází, opět z dílny Clinta Mansella. Já jsem soundtrack slyšela už dřív a byly chvíle, kdy jsem jej poslouchala den co den. Proto mě při skutečném shlédnutí tolik nepřekvapil ani neohromil, spíš mi zapadl do celého vnímání filmu.
Andělská tvář Rachel Weisz, tisíce svíček, příběh o smrti a věčném životě. Mnozí říkají, že to není filozofické dílo, že je příliš naivní a kdo se v něm trochu porýpe, pochopí, jak je myšlenkově jednoduché. Možná kdyby mi bylo víc, možná kdybych byla starší, byla bych asi taky zklamaná. Starší ale nejsem a hrozně se bojím smrti. A jsem zamilovaná. A ačkoliv hodně věcem nerozumím, stačí mi jen se dívat. Ondra mi vždycky vyčítal, že se neumím vžít do filmu, že pořád jenom něco kritizuju. Dnes to tak nebylo a já byla přímo tam, kde hořely ty svíce. Tam, kde smrt je jen nemoc jako každá jiná.

cikády

2010-08-15T21:31:00.004+02:00

Hermann Hesse - Goldmund a Narcis

2010-08-12T19:52:00.010+02:00

Dnes jsem dočetla knihu, jejíž název prozrazuje nadpis. O ní ani o autorovi jsem dřív neslyšela, byla jen náhoda, že jsem ji vytáhla z jedné police a začetla se. Nevěděla jsem, co čekat. A ani teď, když už to vím, nemůžu zcela přesně říct, jakou knihu jsem četla. Nerozumím poselství, které se snaží dát čtenáři, ať už se mi to v doslovu vysvětluje téměř polopaticky. Vlastně snad poprvé v životě přiznávám, že na podobnou literaturu nejsem zralá. Rozumím obsahu, čtu ho, vnímám, ale jen tak z povzdálí, zamlženě. Jako by pro mě podobná filozofie života byla příliš složitá. Ale i tak si myslím, že číst ji mi bylo požitkem. Tak poetický jazyk jsem jetě nikdy nečetla. Ačkoliv je to próza, mé básně se jí nemůžou rovnat ani v nejmenším. Četla jsem tolik hektických knížek, hlavně těch moderních, které vám vůbec nedají vydechnout. Goldmund a Narcis v sobě má klid, pokoru, odpočinek. V tomhle se mi to asociaovalo s analogovými fotografiemi květin a rostlin všeobecně. Příroda, která je nedílnou součástí tohoto příběhu, zde znázorňuje pokoru a smíření se světem, s takovým, na který mnozí z nás zapomínají.
Pokud vás mé krátké vyprávění zaujalo, obsah najdete na wikipedii. Dole si můžete přečíst úryvek z knihy.

Příští noci zemřela. Zemřela bez nářku, bylo to jen krátké zaškubnutí, pak se dech zastavil a po kůži přeběhl záchvěv, srdce se mu při tom pohledu vzedmulo a vzpomněl si na umírající ryby, jak je často vídal a litoval na trhu: zhasínaly právě tak, jediným škubnutím a jemným bolestným zachvěním, které jim přeběhlo po kůži a vzalo s sebou třpyt i život. Ještě chvíli klečel u Leny, pak vyšel ven a posadil se do vřesových keříků. Vzpomněl si na kozu, ještě jednou vešel dovnitř a zvíře vyvedl, po krátkém hledání si lehlo na zem. Lehl si k ní, hlavu jí položil na slabinu a spal, dokud se nerozednilo. Pak vešel naposled do chýše a za spletenou stěnu, naposledy se podíval na tvář mrtvé. Příčilo se mu nechat ji tu ležet. Šel, nasbíral plnou náruč suchého dřeva a zvadlého chrastí, naházel je do chýše, vykřesal oheň a zapálil. Z chýše si vzal pouze křesadlo nic víc. Stěna z uschlé kručinky v mžiku jasně vzplála. Zůstal venku stát a díval se s tváří ožehlou ohněm, dokud nestála v plamenech i celá střecha a nezhroutily se první střešní trámy. Koza bojácně a naříkavě poskakovala. Bylo by bývalo rozumné to zvíře zabít, kousek si ho upéci a sníst a získat tak sílu k pochodu. Ale to nemohl; zahnal zvíře na planinu a odešel. Až do lesa ho provázel dým ze spáleniště. Nikdy ještě nezahajoval svou pouť tak bezútěšně.
A přece to, co na něho čekalo nyní, bylo ještě horší, než by si byl pomyslel. Začalo to u prvních dvorců a neustávalo a bylo stále horší, čím dál se dostával. Celá končina, celá širá země ležela pod oblakem smrti, pod závojem hrůzy, strachu a zatemnění duše, a nejhorší nebyly vymřelé domy, vyhladovělí a cepenící psi na řetězech, nepohřbení mrtví, žebrající děti, masové hroby před městy. Nejhorší byli živí, kteří pod tíhou hrůz a smrtelného strachu jako by ztratili zrak i duši. Všude slyšel i viděl poutník věci podivné a příšerné. Rodiče opouštěli své děti a manželé své ženy, jakmile onemocněly. Moroví pacholci a špitální pochopové vládli jako kati, loupili v prázdných domech, kde všichni pomřeli, svévolně ponechávali mrtvoly nepohřbené, brzy zas strhávali umírající, aniž stačili vydechnout, z postelí na káry s mrtvolami. Vyděšení uprchlíci bloudili osaměle krajem, zdivočelí, vyhýbajíce se jakémukoli setkání s lidmi, hnáni strachm ze smrti. Jiní se opět s vybičovanou, vyděšenou chutí do života sdružovali, strojili pitky a slavnosti tance a lásky, při kterých jim vyhrávala smrt. Zpustlí, v zármutku anebo s rouháním, oči pomatené, dřepěli jiní před hřbitovy či svými vylidněnými domy. A horší než to všechno: každý za tu nesnesitelnou strázeň hledal obětního berana, každý tvrdil, že zná ty zlořečence, co jsou nákazou vinni a zlovolně ji způsobili. Ďáblovi spřeženci prý se škodolibě starají o šíření smrti tím, že z mrtvol odebírají morový jed a natírají jím zdi a kliky u dveří a otravují jím studny a dobytek. Na koho padlo podeření z těch hrůz, byl ztracen, nebyl-li varován a nepodařilo-li se mu uprchnout; justice či chátra ho potrestaly smrtí. Bohatí nadto dávali vinu chudým a naopak, anebo prý to mají na svědomí židé nebo Vlaši nebo lékaři. V jednom městě přihlížel Goldmund se srdcem plným hněvu, jak hoří celá židovská ulička, dům po domu, kolem stál pokyvující dav, kdo s křikem prchal, byl ozbrojenou mocí zahnán do ohně. V šílenství strachu a zběsilosti všude vraždili, upalovali a mučili nevinné. Goldmund se na to díval se vztekem a hnusem, svět jako by byl zničen a otráven, jako by už na zemi nebylo ani radosti, ani nevinnosti, ani lásky. Často se utíkal k bezuzdným radovánkám lidí chtivých života, všude zaznívaly skřipky smrti, brzy se naučil rozpoznat jejich zvuk, často se účastnil zoufalých pitek, často při nich hrál na loutnu či při svitu pochodní horečnatě protancoval celé noci.

Oblíbené VI

2010-08-11T10:35:00.001+02:00

Myslím, že jsem se do téhle mladé dámy zamilovala. Je tak krásná. Poslední dobou mám moc ráda fotky dětí a děti všeobecně. Na posledním snímku je sama autorka BridgetCross.

I think I fell in love with this young lady. She's so beautiful. I lately started loving photos of children and children generally. In the last picture there is an author personally, BridgetCross.

Dnes

2010-08-09T17:23:00.002+02:00

pořád slyším jezdit sanitky.

Oblíbené V

2010-08-04T08:10:00.002+02:00

1. Rise Of Spring, 2. The Blower's Daughter, 3. shed your love, 4. lightness of being, 5. analogue 20, 6. twisted

Morava fotograficky

2010-08-02T10:27:00.004+02:00

Jak jsem předpokládala, většina filmu byla totálně zdevastovaná rýhami po převíjení. Je to docela slušná abstrakce, ale čeho je moc, toho je... Takže teď uvažuji o koupi Prakticy.
Na těch málo snímcích můžete vidět mě, Ondru, Honzu Karpíška a želvu.

2010-08-01T14:07:00.004+02:00

Ani jsem se nestihla vrátit z Ukrajiny a už mám zase dny plné výletů. Tentokrát jsem fotila starším kompaktem BenQ DC C640, který jsem zdědila po bratrovi.

Na začátku jsme jeli do oblasti Ralska. Nejdřív jsme chtěli vyjít na kopec, pak se podívat na průrvu Ploučnice, ale nakonec jsme jen ušli 4km pěšky z Mimoně do Novin, promokli jako blázni a jeli zase domů. Studená sprcha.

Taky jsme hodně jedli.

Pak jsme se rozhodli projít se přes Údolí Peklo do Zahrádek. S několika zacházkami, radami postarších dam a ustavičnou bolestí nohou jsme ušli něco kolem 12km.

Fusekle a Souostroví Gulag.

A opět jsem hodně jedli - mexické fazole a la co dům dal.

Poprvé zachycena na českolipské hlavní třídě.

Ochutnávka ukrajinského piva pravým znalcem :) Prý není špatné.

A nakonec příprava borůvkového koláče , ze kterého se později stala tak trochu fialová kaše. Ale jak mám vždycky ve zvyku říkat, chuťově to bylo super. Mimo těstoviny, fazole a koláč jsem taky dělala palačinky a pelmeně. Už se těším, až zase všechny starosti s jídlem přenechám mamce. Mimochodem, borůvky jsme nasbírali v Pekle.

Zítra se co nejdřív vydám do fotolabu, kde si vyzvednu fotky ze Smeny. Opět jsem měla problémy s převíjením filmu, až mi bylo do breku. Protože jestli bude zase většina fotek na nic, tak s tímhle foťákem končím. (Teda pokud mi někdo neřekne, co dělám špatně, haha.)
V blízké době se tu taky objeví další fotožurnál z Ukrajiny. Tímto mé cestování končí a už se můžu jen užírat a odpočítávat dny do konce prázdnin :)

Morava

2010-07-16T23:46:00.006+02:00

Jsem zpět. Z krajiny nekonečných polí, dálek a vůně vína. Morava. A kam že jsem se to vrátila? Do nudných zurbanizovaných severních Čech. Chci se s vámi podělit o zážitky posledních čtrnácti dní. Krásných a slunečných dní.

Představte si, že jedete na kole po stezce z jedné vesničky do druhé, přitom se před vámi rozprostírá koberec obilí a zapadá slunko. Idyla? Jenže po chvíli uslyšíte to známe bzzzz bzzzzz… A za pár vteřin vás kamarádi komáři obdaří pořádnou dávkou svědivých štípnutí.

Řekla bych, že na jihu Moravy za to může především hojnost rybníků. Na to jsem na začátku vůbec nepomyslela, ale i přesto, že se mi obvykle dělají asi centimetrové boláky, přežila jsem.
Když mě neotravovali večer komáři, ve dne se o to postarali helmuti. Tedy všudypřítomní cyklisti. Postupně jsem si je seřadila do několika kategorií:
- jedinci, kteří jedou jednoduše do práce nebo nakoupit, bez speciálního oděvu
- skupinky, které jedou na výlet v hojnějším počtu, stále bez speciálního oděvu
- skupinky, které jedou na výlet v hojnějším počtu, nyní již se speciálním oděvem ( rozuměj šortky a módní tričko s potiskem) a jako ocásek kupa šlapající dětiček
- skupinky s dresy
- jednotlivci s dresy a vražednými pohledy profíků
Nejpřijatelnější jsou pro mě helmuti zmiňovaní jako první a poslední. Vše ostatní je pro mě opravdu téměř otravný hmyz. Tím se nechci nijak dotknout všech, kteří si jen chtěli udělat pěkný výlet na kole. Ale každý máme něco, co těžko přenášíme přes srdce. No ne?

Poprvé jsem se konečně podívala do Brna, ne jen na jeho vlakové nádraží. Na jeden ze svátečních dnů jsme navštívili Honzu Karpíška. Spíš než dát si pivo byl problém sehnat otevřený obchod. Naší záchranou se stal Albert, který nám postkyl suroviny na pozdější vytvoření improvizovaného studentského jídla. Honza si mě pořád dobíral s bio výrobky a vegetariánstvím, až jsem si na protest koupila šunkový salám a pořádně ho osmažila v řádné dávce oleje. Ještě než jsme přišli k Honzovi domů, nad našimi hlavami se schylovalo k mohutné bouřce. Všechno počernělo, vzduch se napnul a chyběly už jen létající popelnice. Úžasná atmosféra. Pak pršelo a pršelo. A nějakým způsobem se mi po tom dešti stýská. Stejně jako po Brnu, které se zas proměnilo v metropoli slunce a klidu.

Za malou zmínku také stojí naše návštěva ruského impresionistického malíře Vitaliho Komarova v Lednici. Je to milý chlapík.

Jeden celý den jsme s Ondrou strávili tvořením. Náš kamarád měl narozeninovou garden party a já pro něj namalovala obrázek. Takový dárek jsem dělala naposledy snad na den matek, ale nakonec se z toho vyklubala docela zajímavá psychedelická věc. Ondra dělal na notebooku techno, které později oni inteligenti na zahradě tiše vypískali slovy: „Hele, dej tam ňáký písničky.“ Ale oslavenec se bavil a to je hlavní.

Co se týče muziky, díky Ondrovi jsem několik hodin vězela ve třech zkušebnách a řeknu vám, možná není lepšího způsobu porozumnění hudby než přímé spojení s ní a její vytváření. Mám na mysli to, že snáze poznáte, kdy si někdo dal na písničce záležet, kdy ne apod.

V rámci mého kulturního vzdělávání mi Ondra každý den pouštěl své oblíbené filmy. Seřazeno od nejlepších po ty méně dobré: Sexy bestie, Základní instinkt, Prokletý ostrov, Blade runner, Po přečtení spalte, Vetřelec, Vetřelci, V zajetí rychlosti, King Kong, Texaský masakr motorovou pilou, Ilja Muromec, Poultrygeist. Už dlouho jsem neviděla tolik filmů za tak krátkou dobu.

Jedním z mých dalších poprvé byla návštěva Bratislavy a Slovenska jako takového. Ani jsem nevěděla, jak si to tam představovat, ale to, co jsem viděla, mě moc nepřekvapilo.

Krátce jsme se prošli po centru města a pak jsme šli ochutnat typickou slovenskou kuchyni, což bylo asi mé první a poslední zklamání. Objednala jsem si něco jako knedlíky s borůvkami. Na talíři mi přinesli knedlíčky velké asi jako růžičková kapusta, uvnitř byla krásná a tekutá boruvková marmeláda. Ti, kteří si objednali pirohy, si pochutnali na speciálním, jistě velmi tradičním druhu úpravy – totiž fritování. Krčma to byla pěkná, s malbami slovanských junáků, statných mužů a dvojitého kříže, vše ve stylu Slovenska raného středověku. Ale holt, moc jsem si nepošmákla.

Před Bratislavou jsme se zastavili u Dunaje na rakouské straně. Nádherné osvěžení v těch nekonečných vedrech. Šíleně mě bavilo sbírat kamínky. Dělala jsem to jako malá, kapsy jsem měla plné šutrů a ruce špinavé od prachu. Člověk se občas nevědomky vrátí k dětství.

Dát tohle všechno dohromady mi trvalo několik hodin. Zrovna je... 1:50 ráno. Hned zítra večer vyrážím na několik dní na Ukrajinu. Mám i fotky ze Smeny, ale vyvolám je teprve až přijedu.
Zdar!

danka

Ukrajina

2010-07-15T12:05:00.002+02:00

Ačkoliv jsem byla několik tisíc kilometrů od domova, stále jsem si připadala jako na výletě. Jen taková malá zajížďka. Podívat se za tetou, za babičkou, projít si pár ulic, pár domů a zas se vrátit. Jiná.
Všichni jim říkají ukáčka; zaslouží si jen těžkou práci, darmožrouti jedni, ať si zase zalezou zpátky. Tam, kam patří. Ví ale vůbec někdo, kam přesně patří? Povím vám to. Do země, kde ve vládě sedí mafiáni, žije se den ode dne hůře a šance na změnu téměř neexistuje. To, co jsem se při téhle návštěve dozvěděla, jsem vždycky tušila, ale nikdy jsem si to neuvědomovala tak silně jako dnes. Lidé říkají: „Teď se nesmí nikdo narodit ani zemřít.“ Téměř na nic nejsou peníze. Ukrajinská vláda nedávno prosadila nový zákon o navýšení ceny plynu o 50%, tj. cca na 800 hřiven, v přepočtu 2000 korun. Moje teta, která pracuje ve školce, má měsíční mzdu 1000 hřiven – 2500 korun. Nejvíce šokující je na všem to, že ceny jsou úplně stejné jako u nás. Takže si představte, že byste měli vyžít přibližně z 500 korun měsíčně. A tohle se děje po celé Ukrajině. Na jedné straně mafiáni, jezdící v autech za miliony, na druhé chudí, živořící lidé. Už chápete proč chtějí utéct?
Neomlouvám ty jedince, kteří se u nás opravdu neumí chovat. Ovšem Ukrajinci k tomu nejsou lhostejní, nechtějí si kazit pověst v cizině. Jak říkala teta, lidé jsou tu velmi pracovití, ale vláda jim nedá možnost pracovat. Myslíte, že si je zvolili sami? Nezvolili. Tak jako na volení mnozí rezignovali u nás, stejně tak i na Ukrajině. Nic se nezmění. Nic.
Problémem je i to, že tu neexistuje průmysl. Všechno se rozkradlo, kolchozy jsou ve fázi rozkladu. Jediné, co Ukrajině zbylo je půda. Ale i ta se brzy prodá, rychle a neslyšně.
Velký překvapením pro mě bylo zjištění, že v Bělorusku se prý mají lépe než na Ukrajině. Vypadá to tam přesně jako za socialismu - stejné obchody, stejné banky. Životní úroveň lidí je vyšší, ulice jsou čisté, vše je jak má být. Víte proč? No přece kvůli tomu evropskými médii zavrhovanému Lukašenkovi. Neříkám, že je mi nějak sympatický, nebo že by měl v hlavě všechno v pořádku, ale západní demokracie na východě prostě nemůže fungovat. Proto jsou bývalé země Sovětského svazu v takové situaci, v jaké jsou.

Jenže tohle všechno jsem se dozvěděla až po několika dnech. Nejdřív jsem si musela projít malou zkouškou odvahy na D1. Bojím se smrti, zvlášť smrti v autě, takže když všude kolem pršelo a půl metru nad hlavou mi padaly obří kroupy, nebyla jsem dvakrát pochlapená.
Zato o několik hodin později, časně ráno, mě na ukrajinských hranicích přivítalo nádherné slunce a nápis „Ukrajina Vás Vítá“. Jak poetické.

Po několika stovkách kilometrů strávených pozorováním středové čáry, poznávacích značek a stromů, se mi jako nejzajímavější objekt ke zkoumání jevily pumpy. Poprvé jsem se na luxusní benzínce ocitla těsně před Vídní dva roky zpátky, byla jsem naprosto paf z toho, že tam mají sušenky, pití a vůbec všechno, na co si vzpomenete. To samé mě čekalo na každém 10. kilometru ukrajinské dálnice. Před několika lety byste si na záchod museli dojít někam do křoví a šálek kafe vůbec nepřipadal v úvahu. Vše se mění jen díky tomu, že Ukrajina bude pořádat mistrovství světa ve fotbale v roce 2012. Šup šup, ať nás svět vidí hezky :)

A ještě jeden malý postřeh. Abych se nenudila, fotila jsem si krajinu. Porovnala jsem dvě fotky, které mezi sebou měly rozdíl tak tři hodiny a byly naprosto shodné. Stejné pole, cesta a mráčky.

Tady je pár fotek ze školky, kde pracuje má teta. Od našich školek se moc nelišila, snad jen tím, že byla trochu skromnější. Rozhodně je to úplně jiný, krásný svět.

tohle kreslila teta :)

Město, kde bydlí moje rodina, se jmenuje Nosivka. I přesto, že má 20 000 obyvatel a rozměr kolem 25km čtverečních (pro představu, Česká Lípa má 60km), Evropan by ji označil pouze za velkou vesnici. Kromě jakš takš upraveného centra, se zbytek města mění ve scenérii chaloupek, prašných cest a všudypřítomných bříz.

Vladimir Iljič

vlakové nádraží

místní cukrárna

na hřbitově

s bratrancem před domem

na dvoře

já a teta

A nyní přichází hlavní město - Kyjev. Nečekejte žádnou evropskou metropoli, tady vládne duch místních. I když se tu najde spousta a spousta nových budov, které patří mezinárodním společnostem, starší domy a architektura reálného socialismu stále převládá. Jelikož jsme správní turisté, zaplatili jsme si okružní jízdu s komentářem průvodce. Bohužel, neskutečné vedro nepolevovalo ani v klimatizovaném autobuse.

zrůdnost

v ženském klášteře

Tohle je titanová socha Rodina-mať, stojící nad muzeem II. sv. války; socha a muzeum dohromady měří 102 metrů. Byla jsem uvnitř a trvalo snad hodinu než jsem si prošla přízemí i první patro. To místo pod sochou je obrovská kruhová hala, na jejíchž zdech jsou vyryta jména všech, kteří bojovali při obraně Kyjeva. Nechalo to ve mně velký dojem. Snad nejsilnější pro mě byl pohled na mapu Ukrajiny, kde byly vyznačeny koncentrační tábory. Bylo jich na stovky...

Nevím, jestli se mám smát nebo se za obyvatele Kyjeva bát, že se to celé propadne.

Stále na území toho památníku. Těchhle obrovských soch tam bylo víc - vojáci s puškami, ženy s otýpkami obilí. Soudruhům se monumentálnost tohoto komplexu nedá upřít. A je to dobře.

Vůbec nevím, co je to za chrám, ale rozhodně je zdobený nejkrásněji ze všech, co jsem kdy viděla.

novodobý památník obětem hladomoru 30. let

Nedílnou součástí života ukrajince je trh. Koná se v předem určené dny asi od šesti do deseti ráno. Můžete tam koupit od jídla přes tapety a plyšáky, až po kosmetiku a oblečení. První tři fotky jsou z města Něžin, ty další už z Nosivky.

Místo, kde se prodává maso, tvaroh, vejce apod.

Ano, i já jsem se na chvíli stala prodavačkou. Moje teta si na trhu přivydělává prodejem polotovarů, tak jsem se nabídla, že jí pomůžu a zároveň bude legrace. Doteď jsem s hřivnami moc neoperovala a najednou jsem měla počítat a dávat i nazpátek. Nějak jsem si s tím poradila a nebylo to vůbec špatné :)

Ale víte co? Nejvíc za všechno stojí ukrajinská kuchyně. Musím říct, že jsem byla co chvíli přecpaná.
A prý mluvím ukrajinsky jako kdybych se tam narodila. Takže jsem na sebe docela pyšná! :)

Minulé jaro

2010-06-28T16:24:00.001+02:00

První tři fotky jsou z Valtické Kolonády, zbylé z Kravař a poslední dvě z českolipského vlakového nádraží.
Tímto jsem se chtěla rozloučit, ve středu odjíždím na dva týdny na jižní Moravu, kde se budu psychicky i fyzicky obnovovat, relaxovat všemi možnými i nemožnými způsoby a samozřejmě - fotit a psát. Užívejte prázdnin a mějte se famfárově :)

Adam Barter: Nature has a big place in my heart

2010-06-24T16:26:00.000+02:00

Ráda bych vám představila mého oblíbeného fotografa, jednadvacetiletého rodáka z Nového Skotska Adama Bartera. Na Saint Mary's University studoval zeměpis a angličtinu. Jeho oblíbeným jídlem jsou hranolky na sladko a samosa. Kdybyste chtěli znát další pikantní podrobnosti z Adamova životopisu, omrkněte jeho deviantart s analogovými a digitálními fotografiemi, případně flickr :)

DF: Let's start with really unusual question: when and why did you start taking photographs?
AB: I had a polaroid camera as a kid but I guess I didn't start taking a ton of photos until three years ago. A couple of my friends introduced me to film photography and I instantly fell in love. I sold my old computer which I had been spending way too much time on and bought myself a Canon AE-1 off Kijiji. I wanted to get out into the world and capture things that moved me in some way or another.

DF: I know many people are really into the analogue photography now, but it's not as easy as with a digital camera. Has anyone taught you the whole process or are you self-taught?
AB: I'm mostly self taught through trial and error and reading information on the internet. Some friends of mine are taking photography in art school so they give me tips and pointers as well.

DF: What do you think about the difference between commercial and underground photography?
AB: I find that underground photography has a lot more heart in it and it's where I discover most of the photos that I love. Commercial photography's definition of beauty is very narrow and shallow in comparison.

DF: You're mostly interested in forest and landscapes. Is the Canadian nature essential for you or would you like to shoot some more extraordinary places in the world?
AB: Nature has a big place in my heart and it always will. I wouldn't trade growing up in Canada for anything. But that's not to say I don't see beauty in other parts of the world. I can't wait to broaden my horizons and travel to other fantastic places in the future.

DF: So what are your dream places?
AB: I would love to visit Iceland and New Zealand. They both seem like magical places. I'd also like to travel through Asia one day to experience all the different cultures there.

DF: Who is your favorite artist and why?
AB: I'm really inspired by the story and photography of Richard Proenneke. I love to see people follow their hearts and test their limits and that's exactly what he did.

DF: If you like someone like Richard Proenneke, I think you'd love Ray Mears :) But what about the photographers you admire?
AB: Phil Elverum's photography and music have been a great inspiration to me. I find Deviant Art has been a plentiful source of inspiration as well.
whatwashername this-is-tis bloodyfeet
I'm really attracted to these users' work. I'm always excited to see their new posts.

DF: Are you planning any exhibitions in the future?
AB: No plans for one in the near future. Maybe someday down the road though.

DF: What is the most important thing for you as a photographer?
AB: To always keep my mind open. To try out new things. To continually grow and learn.

Pokus číslo dvě

2010-06-21T19:44:00.004+02:00